Každý den, když ji vidím a musím čelit tomu hroznému pocitu, že je přítomna, musím poslouchat její neuveřitelně "hloupé" řeči. Nebo když vstávám a vím, že prostě je...není to dobrý pocit....
Pokaždé, když se divím tomu co vypustila z úst, zuřím nad její hloupostí, neznám nadávek pro její osobu, tehdy si říkám: "Může to být ještě horší?"
S politováním zjišťuji hned druhého dne, někdy i mnohem dříve, že to horší opravdu být může. Ano naše milá ona je opravdu den ode dne, chvíli od chvíle blbější, pitomější, divnější, zkrátka horší. Hrůza. Co z ní jednou vyroste? Nechtějte vědět!
Mám vztek jen si představím její tvář, jen co slyším její jméno. Ale bohužel takových nás není mnoho, pravda, málo také ne, ale pořád existuje těch, kteří dosud nenabyli dojmu, že ona je úplně "mešuge", těch, kteří nedošli k poznání. Proto bojujme a nenechme ji a její blbost zajít příliš daleko.